Domácí relaxační zóna pro malé byty i pro hosty

Když vám na návštěvu přijedou rodiče z druhé strany republiky a vy v předsíni uklízíte skládací lehátko z Ikey, abyste ho aspoň na noc vytáhli do obýváku, začnete přemýšlet o trvalejších řešeních. Přesně tohle se mi stalo loni na jaře. Můj byt má 2+kk a rozkládací gauč v obýváku zabíral zbytečně moc místa i v běžném provozu. Chtěla jsem místnost, kde si večer sednu s knihou a kávou, ale zároveň abych do ní mohla uložit na spaní tři dospělé lidi, aniž bych musela přesouvat nábytek. Začala jsem tedy pátrat po kusech, které by fungovaly jako denní odpočinek i noční postel a zároveň nevyžadovaly extra sklad na matrace. Nakonec jsem narazila na kombinaci, která se ukázala jako zázrak pro malé metry čtvereční.



První, co jsem udělala, bylo, že jsem ze své domácí relaxační zóny vyhodila klasickou sedačku a nahradila ji pořádnou pull-out sofa. Tahle varianta má tu výhodu, že výsuvný díl vytáhnete dopředu a máte rovnou dvě lůžka – jedno na hlavní části, druhé na vysunuté ploše. Ušetříte tím místo v šatní skříni, protože nepotřebujete skladovat žádné další lehátko. Důležité je ale zkontrolovat, zda má ten výsuv dostatečně pevný slatted frame. Když jsem poprvé zkoušela levnější model, prkna se po pár měsících prohnula a každý pohyb na matraci byl doprovázený vrzáním. Nakonec jsem vsadila na variantu s 15mm silným dřevěným roštem, který drží tvar i při každodenním sezení. Jediný problém byl, že pull-out sofa vyžaduje před sebou alespoň 80 cm volného prostoru, jinak se k výsuvu nedostanete. To v mém pokoji znamenalo posunout konferenční stolek o půl metru dál. Ale stálo to za to.



Pak přišla na řadu otázka úložného prostoru. Když máte v obýváku jednu velkou sedačku, často pod ní končí prach a zapomenuté ponožky. Proto jsem zvolila model, který je zároveň bed with storage. Pod sedákem se skrývá hluboká šuplíková přihrádka nebo výklopný prostor, kam v klidu nacpete čtyři polštáře, dvě deky a sezónní boty. Já tam schovávám dokonce i lehčí péřovou přikrývku pro návštěvy. Jen dejte pozor na to, že u některých levnějších kusů je úložný prostor mělký – tak maximálně na deset polštářků. Kvalitní bed with storage mívá hloubku aspoň 40 cm a vnitřek je vyložený pevnou deskou, aby se při usednutí nepropadal. Moje sestra má doma podobný kousek a stěžuje si, že při otevření víka musí nadzvednout celý sedák, což je při plné naloži s polštáři docela fuška. U mého modelu šlo víko jednoduše vyklopit nahoru, takže pod ním bez problému lovím věci jednou rukou.



Samotné sezení a ležení je pak o tom správném foam mattress. Mám doma šedesát kilogramů živé váhy a potřebovala jsem, aby se matrace nepropadala do jamky. Vyzkoušela jsem různé varianty a nejlepší byl pěnový blok o hustotě 35 kg/m³, tloušťka 16 cm. Tenhle foam mattress se neutlačí ani po celé noci a zároveň je dostatečně měkký na to, aby se do něj příjemně zabořila ramena při čtení. Pokud plánujete na sedačce spát každý den, určitě nešetřete na tloušťce pěny – 12 cm je už na hraně, hlavně u těžších osob. K tomu přidávám jednu praktickou radu: matrace na spaní by měla být snímatelná. Jinak ji budete muset pracně vytahovat z potahu, který se dá prát. Můj model má zip po celé délce, takže ho jednou za mě v pračce a je to.



Z hlediska estetiky jsem dlouho váhala mezi koženkou a látkou. Koženka vypadá luxusně, ale v létě se na ní lepí stehna a v zimě je studená. Zvolila jsem tedy velvet upholstery, která je hebká na dotek a opticky zjemní celý prostor. Sametový povrch navíc skvěle tlumí zvuk, takže když večer pustím film, neruším sousedy. Péče o samet je překvapivě snadná – stačí vlhký hadřík a jemné mýdlo, žádné agresivní čističe. Jediná nevýhoda je, že se na něm usazují chlupy od kočky. Proto mám vždy po ruce váleček na odstraňování žmolků. Kdybych volila znovu, nechala bych si udělat velvet upholstery v tmavším odstínu, třeba v antracitu, protože na světle šedé je každá skvrnka vidět hned.



A teď k mechanismu. Pro každodenní použití je klíčové, abyste sedačku rozložili a složili jednou rukou, ideálně bez sevření prstů. Vybrala jsem variantu s click-clack mechanismem, který funguje na principu jednoho pohybu. Stisknete tlačítko na boku, opěradlo se sklopí dozadu a sedák se posune dopředu. Celé to trvá asi tři vteřiny. Moje babička, která má problémy s klouby, to zvládá úplně bez námahy. U starších typů, jako je klasické rozkládání na kolečka, jsem si několikrát skřípla prsty, když se mechanismus zasekl. Click-clack je v tomto ohledu bezpečnější, ale vyžaduje pevný rám. Pokud je rám z tenké překližky, při častém sklápění začne vrzat. Můj model má kovovou konstrukci potaženou dřevotřískou a po roce používání je stále tichý.



Praktickou ukázkou je, že jsem svou domácí relaxační zónu vybavila ještě malým konferenčním stolkem na kolečkách, který můžu odsunout, když potřebuji rozložit postel. Kolem sedačky mám také několik polštářů, ale ne moc, aby nepřekážely při spaní. A hlavně jsem se zbavila všech zbytečných dek, které jen zabíraly místo v šuplících. Dneska v té místnosti trávím večery s knížkou, občas tam spí návštěva a já nemusím nic přesouvat. Kdybyste se rozhodli pro podobnou cestu, radím – nekupujte první model, který uvidíte v e-shopu. Zajděte si do showroomu, lehněte si na rozloženou postel a zkuste mechanismus aspoň třikrát složit a rozložit. Až pak uvidíte, jestli to opravdu funguje.



Na závěr jedna věc, kterou jsem ocenila až po čase. Moje domácí relaxační zóna je nyní multifunkční – přes den je z ní pohodlný gauč na odpočinek, v noci plnohodnotná postel a pod sedákem schovávám všechno, co by jinak leželo na zemi. Investice do kvalitního foam mattress a pevného slatted frame se mi vrátila v podobě klidných nocí bez prohýbání zad. A když přijedou rodiče, jen vytáhnu podsedák, rozložím click-clack mechanismus a za deset vteřin je ložnice hotová. Už žádné skládací lehátko v předsíni, žádné hledání volného místa na matraci. Prostě jen sedět, číst a v případě potřeby spát.